Co nepatří do českého životopisu: začněte rodným číslem

Otevřete si svůj životopis. Pokud hned pod jménem stojí řádek s rodným číslem, máte v dokumentu nejzávažnější chybu, jakou v něm můžete mít. A rozhodně v tom nejste sami, protože takhle to učí celá generace šablon, které po Česku kolují.

Rodné číslo v životopisu není nešikovnost. Je to údaj, který nemá právo mít nikdo z lidí, kterým svůj životopis posíláte, a vy jim ho posíláte dobrovolně, často desítkám firem najednou.

Tenhle text jde po tom, co z českého životopisu vyškrtnout, proč, a čím ten prostor nahradit něčím, co vám skutečně pomůže.

Rodné číslo tam nemá co dělat

Rodné číslo je zvláště chráněný identifikátor. Jeho využívání jinými subjekty je omezeno na případy, které vymezuje § 13c zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel. Na tuto úpravu shodně odkazují Úřad pro ochranu osobních údajů i Ministerstvo vnitra ČR.

Nábor mezi tyto případy nepatří. Zaměstnavatel, který o vás v okamžiku podání přihlášky neví nic než to, co jste mu poslali, nemá k rodnému číslu žádný právní titul. Nepotřebuje ho, nesmí ho zpracovávat a ve chvíli, kdy mu ho pošlete, mu vzniká problém, o který nestojí.

Rodné číslo je navíc citlivé samo o sobě. Kombinace jména, data narození a rodného čísla je přesně to, co potřebuje někdo, kdo se vydává za jiného člověka. Životopisy přitom končí v e-mailových schránkách, na sdílených discích a v systémech, o jejichž zabezpečení nevíte nic.

Nejčastější námitka zní, že to tak přece mají všichni a že to tak bylo v šabloně. To je pravda a je to zároveň ten důvod, proč se to drží. Šablony kolující po českém internetu vznikaly v době, kdy se životopis nosil vytištěný na jedno konkrétní místo, ne rozesílal e-mailem do padesáti firem. Formulář zůstal, kontext se změnil.

Existuje jediná chvíle, kdy rodné číslo skutečně předáváte, a to je vznik pracovního poměru. Ne přihláška, ne pohovor, ne výběrové řízení. Až samotný nástup, kdy se řeší přihlášení k pojištění a mzdová agenda.

Další údaje, které v této fázi nikdo mít nemá

Stejná logika jako u rodného čísla se vztahuje na celou skupinu údajů. Podle zásady minimalizace údajů, kterou zavádí GDPR, smí zaměstnavatel zpracovávat jen ty osobní údaje, které pro daný účel skutečně potřebuje. Ve fázi výběrového řízení potřebuje vědět, co umíte a jak vás kontaktovat. Nic víc.

Z životopisu proto smažte:

• číslo občanského průkazu
• číslo bankovního účtu
• skeny a kopie občanského průkazu
• skeny diplomů, vysvědčení a certifikátů

U bankovního účtu je to zřejmé, u dokladů se lidé brání tím, že chtějí předem doložit vzdělání. Nedělejte to. Že jste školu dokončili, stačí uvést v sekci vzdělání. Doklad předložíte v okamžiku, kdy si ho zaměstnavatel vyžádá při nástupu, a to zpravidla k nahlédnutí, ne k uložení.

Přílohy tohoto typu mají ještě jeden praktický háček: nafouknou dokument a řadu přihlášek prostě spolehlivě odstřihnou na velikostním limitu firemní schránky.

Kam váš životopis doopravdy putuje

Většina lidí si představuje, že jejich dokument otevře jedna personalistka, přečte ho a buď zavolá, nebo ne. Skutečná cesta je delší.

Životopis se běžně přeposílá vedoucímu oddělení, ukládá do náborového systému, kopíruje do sdílené složky a u agenturního náboru putuje ještě k dalšímu subjektu. Někdy zůstává v systémech měsíce poté, co bylo výběrové řízení dávno uzavřeno. Vy přitom nemáte přehled o tom, kdo všechno má k dané složce přístup.

Když k tomu přičtete, že aktivní hledání práce znamená desítky odeslaných přihlášek, dostanete jednoduchý závěr. Údaj, který do životopisu napíšete, nerozesíláte jedné firmě, ale desítkám neznámých systémů a schránek. Rodné číslo, číslo dokladu ani sken občanského průkazu v takovém oběhu nemají co dělat.

Tohle není důvod k panice ani k tomu, přestat se hlásit. Je to jen důvod poslat minimum, které stačí. Firma, která vás chce, si zbylé údaje vyžádá až ve chvíli, kdy je bude reálně potřebovat, a v tu chvíli už víte, komu je dáváte a proč.

Datum narození: tady se české zdroje opravdu neshodnou

U data narození nemá smysl předstírat, že existuje jasná norma. České návody si protiřečí.

Část zdrojů řadí datum narození mezi standardní osobní údaje, které do úvodní části životopisu zkrátka patří, a bere ho jako součást zavedeného formátu. Jiná část argumentuje tím, že pokud pro danou pozici není věk zákonným požadavkem, není důvod ho uvádět.

Obojí je v Česku běžně k vidění a nikdo vás za jednu ani druhou variantu nevyřadí. Rozhodujte se tedy podle situace, ne podle domnělého pravidla. Pokud se hlásíte do mezinárodní firmy, která má nábor postavený na zahraniční metodice, datum narození vynechejte. Pokud píšete do české firmy, která používá vlastní formulář a je zvyklá na klasický formát, ničemu neuškodí.

Co dělat nemá smysl, je vynechat datum narození a přitom v životopise nechat všechny roky studia i zaměstnání. Věk se z toho dá odvodit během vteřiny a snaha ho skrýt působí divně. Buď ho uveďte, nebo ho neuveďte, ale nehrajte si na schovávanou.

Rodinný stav, občanství, zdravotní stav

Tyto tři údaje jsou v českém prostředí výslovně nepovinné. Ať už je uvedete, nebo ne, formálně vám nikdo nic nevytkne.

Doporučení je ale jednoznačné: vynechte je. Nedávají o vaší práci žádnou informaci a otevírají prostor pro úvahy, které s výkonem role nesouvisejí. Rodinný stav je toho nejlepším příkladem. Sděluje jen to, podle čeho by se rozhodovat nemělo.

Jediná výjimka dává smysl u občanství, a to tam, kde je pro výkon práce reálně podstatné, například u pozic vyžadujících konkrétní oprávnění. I tam ale stačí uvést fakt, který se role týká, ne celý osobní profil.

U zdravotního stavu bývá námitka, že by měl zaměstnavatel vědět o omezeních dopředu. Nemusí. Zdravotní způsobilost pro konkrétní práci se posuzuje lékařskou prohlídkou při nástupu, ne z textu, který si o sobě uchazeč napíše. Uvádět diagnózy v životopise tedy nic neřeší a jen vám to ubírá prostor.

Co dál smazat, i když to není osobní údaj

Když už jste v dokumentu, projděte i věci, které vás nikam nevystavují, jen zabírají místo:

• Přesná adresa včetně čísla popisného. Město stačí. Náborář potřebuje vědět, jestli za ním budete dojíždět, ne kam vám poslat pohlednici.
• Věty typu „reference na vyžádání“. To je samozřejmé. Řádek, který nic nesděluje.
• Rodičovské profese, jména dětí a podobné údaje z rodiny. Ve starých šablonách se objevují dodnes.
• Dovednosti, které dnes umí každý. Práce s internetem nebo základní práce s počítačem nikoho nepřesvědčí.
• Hodnocení sebe sama bez opory. Spolehlivý, komunikativní, týmový hráč. Tyhle přívlastky si do životopisu napíše každý, takže neodlišují nikoho.

Čím ten prostor zaplnit

Když z první stránky zmizí rodné číslo, adresa, rodinný stav a tři řádky prázdných přívlastků, uvolní se překvapivě velký kus místa. Tady je, co tam patří místo toho.

Konkrétní výsledky u jednotlivých pozic. Místo výčtu povinností napište, co se díky vám změnilo. Co jste zavedli, zrychlili, převzali, opravili. I bez čísel je věta o tom, co jste konkrétně udělali, silnější než popis pracovní náplně, který mohl napsat kdokoli na stejné židli.

Nástroje a technologie, které skutečně používáte. Konkrétní názvy systémů a programů. Tohle náboráři a firemní systémy hledají jako první.

Jazyky s reálnou úrovní. Ne „aktivně“, ale úroveň, kterou dokážete na pohovoru unést.

Kontakt, který funguje. E-mail, na který se skutečně díváte, telefonní číslo a případně odkaz na profil, který máte aktuální. Tři řádky.

Krátký úvodní odstavec o tom, co hledáte. Dvě až tři věty na začátku, které říkají, jakou roli hledáte a co do ní přinášíte. Není to povinná část a spousta životopisů ji nemá, ale nahradí prázdné místo po osobních údajích užitečněji než cokoli jiného. Podmínka je jediná: musí být napsaný pro konkrétní pozici. Obecný odstavec o tom, že jste zodpovědný člověk hledající nové výzvy, je horší než žádný.

Kdo si chce ověřit, jestli dokument prošel dobře, může udělat jednoduchý test. Zakryjte v životopise jméno a dejte ho přečíst někomu, kdo vás zná. Pokud pozná, že je váš, protože v něm jsou konkrétní projekty a nástroje, je dokument v pořádku. Pokud by mohl patřit komukoli ve vašem oboru, chybí v něm obsah, ne osobní údaje.

Struktura, kterou český náborář očekává

Ať už v dokumentu měníte cokoli, pořadí sekcí držte v podobě, na kterou je zdejší trh zvyklý:

1. osobní údaje
2. pracovní zkušenosti
3. vzdělání
4. další znalosti a dovednosti

Pracovní zkušenosti i vzdělání se řadí od nejnovějšího po nejstarší. Náborář čte shora a chce vidět, co děláte teď, ne kde jste byli na střední škole.

Sekce osobních údajů se přitom po pročištění smrskne na jméno, město, telefon a e-mail. Přesně tak to má vypadat. Není to chudý životopis, je to životopis, který neplýtvá první třetinou stránky na informace, které nikoho neposunou.

Zbytek dokumentu už je o tom, jestli vaše zkušenosti odpovídají inzerátu, a to je jediná věc, která výsledek skutečně rozhoduje. Životopis si můžete sestavit v Laddro, kde jsou pole nastavená na to, co se v Česku uvádí, a nesvádí vás vyplňovat údaje, které do přihlášky nepatří.